František Ladislav Čelakovský

MUDROSLOVÍ

NÁRODU SLOVANSKÉHO

VE

PŘÍSLOVÍCH

(výpisky)

Pověra je hůl, kdo jí věří, ten je vůl.

Zajíc také v nic nevěří, a přece je živ.

Nám dobře a nikomu zle, toť dle zákona život.

Poctivý-lis, buď mi, bratře, živ, aťsi víra tvá jakákoliv!

Napadl ho duch proroka Saula.¹

(tj. zloba či vztek)

Moudrý jak Šalomounovy² holínky (či kalhoty).

(žertem o nerozumných)

Nedbá nic srdce ctnostné na lidské řeči zlostné.

Hříchové po lidech jako dým po hlavni se vlekou a táhnou.

Spíše se zlá novina potvrdí nežli dobrá.

Kdo mě loni bil, ten i dnes mi není mil.

Pozná se zlato i na hnojišti.

Křivého dříví (křiváků) v lese nejvíce.

Nemaluj čerta na stěnu, on se tam namaluje sám.

Nechť hada (člověka) jak chceš držíš, vždy zlé sobě utržíš.

Zlého (člověka) se straň a jak před hadem se chraň.

Pijavice nechytá se vředu.

Do řídkého bláta neházej kamenem.

Kdo se s chámem vadí, divákům jen smích ladí.

(Nepouštěj se do rozepře se zlými lidmi a s lůzou.)

Neboj se čerta, ale zlého člověka.

Čerta křížem, svině kyjem se zbavíš, ale ničím zlého člověka.

Zlé zlým se zahání.

Zlý člověk když sám hyne, rád by celý svět zahubil.

Časem člověka nepravosti samy ostavují, a ne on nepravosti; i nepřestává proto činiti zlé, že zlobu nenávidí, ale že k činění už síly nestačují.

Psota nejdéle trvá.

Zlé býlí nejplodnější.

Porodila máma – škoda, že hned nevzala jáma.

Štika umřela, ale zuby ostaly.

Od myslí nepravých nečekej rad zdravých.

Chval psotu jak chceš, nebude nic než psota a nic dobrého.

Dobrým škodí, kdo zlým hoví.

Zlý s nešlechetným se zná, a jeden druhým se dokládá.

Učinili cikána králem, a on nejprve svého otce oběsil.

Pes jaký do chrámu, taký z chrámu.

Vlkovi mluv nebe, on zuby vycení na tebe!

Pokřti třeba vlka, stejně uteče do lesa.

S kým jsi, takový jsi.

(Řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti řeknu, jaký jsi.)

Slunce prochází i kalné mraky, a přece se nepokálí.

Lépe jest v samotě býti, nežli spolek se zlými míti.

Jaký kdo sám je, s takým rád obcuje.

Drb se kůň s koněm, vůl s volem, a svině se sviní.

Mošna lotra našla a svině pytel.

Hadr onuci vždy najde.

Trefil kupec na kramáře, a kramář na lháře.

Breptoun breptounu nejlépe rozumí.

Nelze než s lidmi lidsky býti, a s vlky vlcky výti.

(Neboť za zlého toho zlí mají, kdo mezi nimi taktéž zlým býti nechce.)

Když přijdeš mezi vrány, musíš krákat jako ony.

Oslové vespolek se drbou.

(Hlupec vždy najde hlupce, který ho pochválí.)

Kdo léhá mezi otruby, přichází svini pod zuby.

Kdo se mezi plevy míchá, svině ho snědí v břicha.

Kdo se psy líhá, s blechami vstává.

Vlastní břímě (nůše) netíží.

Kdo se v panské práci (službě) přetrhne, nezasluhuje, by mu zvonili.

Opilec sobě rozum odnímá.

Opilý a hloupý, jen s ním do stoupy.

Vyhni se opilému, jakož i bláznu.

Kdo všem na zdraví připíjí, sám svoje zapíjí.

(Nemusí se týkat jen zdraví a jen pití.)

Břich tlustý, leb (mozek) pustý.

V tučném těle hubený mozek.

Tlusté (hrubé) tělo, hrubá mysl.

Víno i moudrého poblázní.

Moudrost vínem zastíněna bývá.

František Ladislav Čelakovský

Básník národního obrození a sběratel lidové slovesnosti se narodil 7. března 1799 ve Strakonicích jako syn chudého tesaře. Po studiu na gymnáziu v Českých Budějovicích a později v Písku nastoupil na Filosofickou fakultu university Karlovy v Praze, kde dokončil první ročník studia, druhý ročník v Českých Budějovicích již nedokončil, protože byl ze studia vyloučen pro čtení Hosovy Postily. Pokusil se ve studiu pokračoval v rakouském Linci, ale ani tam studia nedokončil.

Až do roku 1829 se živil jako soukromý vychovatel, potom 4 roky byl jazykovým korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo, potom redigoval Pražské listy a Českou včelu. V roce 1835 se oženil s dlouholetou přítelkyní Marií Ventovou, dcerou kupce ze Strakonic, se kterou měl tři děti. Tímto rokem nastaly pro něj dobré časy, neboť se stal suplujícím profesorem českého jazyka a literatury na universitě v Praze. Ruský vyslanec ve Vídni se však zasadil za to, aby Čelakovský ztratil práci, protože napsal kritiku o carově řeči k poraženým polským povstalcům. Celá rodina tak upadla do bídy, Čelakovský mohl vykonávat jen příležitostné práce.

Od roku 1838 byl knihovníkem u hraběte Kinského a v roce 1842 mu J.V.Šafařík přenechal svoje místo ve Vratislavy, kde se stal profesorem slavistiky na tamní universitě. Rodina tam žila dva roky, když manželka zemřela. V roce 1845 se Čelakovský znovu oženil s Antonií Reiszovou, známou ve vlasteneckých kruzích jako Bohuslavu Rajskou, přítelkyní Boženy Němcové.

V roce 1849 se vrací do Čech, aby zde 5. srpna 1852 zemřel.